Ještě za Rakouska – Uherska

Abychom s rancem na zádech nebloudili a stále nemuseli tápat v mapách, vymyslela nějaká chytrá hlava turistické značení. Myslím, že to byl opravdu skvělý nápad. Alespoň já, občasná turistka, jsem už mnohokrát tuto službu ocenila.
lyžař na zbytku sněhu
vPrvní značky se na našich stromech a kamenech objevily už roku 1889, kdy byla červenou značkou spojena cesta mezi Svatojánskými proudy a Štěchovicemi.
Nápad se ujal, a tak se mohlo pokračovat i v dalších oblastech tehdejšího Československa.
vJeště toho roku už mohli turisté objevovat barevné čtverečky v celkové délce padesáti pěti kilometrů.
vV roce 1920 už to bylo dvacet pět tisíc kilometrů a o osmnáct let později bylo už označkováno čtyřicet tisíc kilometrů našich cest.
výbava trempa
Bohužel, válka nepřeje žádným příjemným činnostem a ničí vše hezké, a tak vzaly za své i turistické značky. Nejen, že se nemalovaly nové, ale ty staré začaly zanikat.


Nápad nezapadl

Šedesátá léta znamenala pro turistické značení renesanci. Značky se barevně rozdělily a staly se tak velice přehlednými.
ØPěší turista – řídí se čtvercem deset krát deset centimetrů, který má krajní 
                     proužky bílé a vnitřní červený modrý zelený žlutý. Podle toho, 
                     jaký cíl zvolil.
ØTurista na lyžích – jeho značka je oranžová s vnitřním pruhem červeným,
                     modrým, zeleným, bílým.
ØCykloturista – směrovky určené pro cyklisty jsou žluté a je na nich vyobrazen 
                     symbol kola.
značka hikingu
Značení v Čechách a na Slovensku je nejdokonalejší a nejhustší. A abych toto tvrzení podpořila, musím se zmínit ještě o jednom novodobém nápadu.
ØHipostezky – od roku 2005 můžete na koňském hřbetu putovat po značkách,
                      které mají uvnitř čtverce barevný puntík. Ty jsou ovšem barevně 
                      odlišené podle toho o jakou stezku se jedná. Jestli o hlavní, 
                      spojovací nebo pro začátečníky.

Ještě za Rakouska – Uherska
Ohodnoťte příspěvek