Abychom s rancem na zádech nebloudili a stále nemuseli tápat v mapách, vymyslela nějaká chytrá hlava turistické značení. Myslím, že to byl opravdu skvělý nápad. Alespoň já, občasná turistka, jsem už mnohokrát tuto službu ocenila.
vPrvní značky se na našich stromech a kamenech objevily už roku 1889, kdy byla červenou značkou spojena cesta mezi Svatojánskými proudy a Štěchovicemi.
Nápad se ujal, a tak se mohlo pokračovat i v dalších oblastech tehdejšího Československa.
vJeště toho roku už mohli turisté objevovat barevné čtverečky v celkové délce padesáti pěti kilometrů.
vV roce 1920 už to bylo dvacet pět tisíc kilometrů a o osmnáct let později bylo už označkováno čtyřicet tisíc kilometrů našich cest.
Bohužel, válka nepřeje žádným příjemným činnostem a ničí vše hezké, a tak vzaly za své i turistické značky. Nejen, že se nemalovaly nové, ale ty staré začaly zanikat.
Nápad nezapadl
Šedesátá léta znamenala pro turistické značení renesanci. Značky se barevně rozdělily a staly se tak velice přehlednými.
ØPěší turista – řídí se čtvercem deset krát deset centimetrů, který má krajní
proužky bílé a vnitřní červený modrý zelený žlutý. Podle toho,
jaký cíl zvolil.
ØTurista na lyžích – jeho značka je oranžová s vnitřním pruhem červeným,
modrým, zeleným, bílým.
ØCykloturista – směrovky určené pro cyklisty jsou žluté a je na nich vyobrazen
symbol kola.
Značení v Čechách a na Slovensku je nejdokonalejší a nejhustší. A abych toto tvrzení podpořila, musím se zmínit ještě o jednom novodobém nápadu.
ØHipostezky – od roku 2005 můžete na koňském hřbetu putovat po značkách,
které mají uvnitř čtverce barevný puntík. Ty jsou ovšem barevně
odlišené podle toho o jakou stezku se jedná. Jestli o hlavní,
spojovací nebo pro začátečníky.